Příběh z praxe z neurorehabilitační kliniky

V dnešním příspěvku sdílíme článek z neurorehabilitační kliniky Sarema, ve kterém se můžete dočíst o příběhu a progresu jejich pacienta.

 

Díky kognitivně-motorické terapii dělá malý Daník nečekané pokroky

Daník u nás v Saremě zahájil svoji cestu v záři 2021. Přišel s maminkou na konzultaci pro stanovení intenzivní neurofyzioterapie. Živě si vybavuji, jak nás tento malý uzlíček dostal všechny do kolen.  V té době u něj byl přítomný výrazný psychomotorický třes, vnitřní nepokoj, strach v očích a téměř žádný mimický výraz. Byl pouze v poloze vleže na zádech, bez jediného pohybu, s dechovými obtížemi slyšitelnými na dálku, způsobenými rozsáhlým zahleněním. Bylo zřejmé, že chlapec má svých vnitřních bojů víc než dost a nedovedly jsme si představit, že bychom na tento stav nanesly ještě další mnohem větší zátěž v podobě intenzivní neurofyzioterapie. Po debatě s fyzioterapeutkou Míšou, kognitivně-motorickou terapeutkou Dájou a maminkou jsme se tedy rozhodly jít trochu jinou cestou, než je obvyklé. Domnívaly jsme se totiž, že jako první, stěžejní  krok u Daníka je potřeba, aby zvládl sám sebe, nás a prostředí , ve kterém se nachází, pokud pro něj mají mít terapie kýžený smysl. Náš fyzioterapeutický plán byl:  ambulantní docházka na čistou kognitivně-motorickou terapii, do které jsme měly v plánu později pomalu přidávat fyzioterapii, hlavně na podkladě plicní rehabilitace. Až po tomto úspěšně zvládnutém kroku jsme měly v plánu pomalu přidávat i fyzioterapeutické cviky a někdy v budoucnu i samotnou intenzivní neurorehabilitaci.  Bylo totiž jasné, že práce bude i tak víc než dost. 

Popis průběhu kognitivně-motorické terapie slovy Mgr.Dajany Rontové

Chlapec při změně polohy projevoval nespokojenost a plakal, proto jsme ho nechávaly vleže na zádech. Všechno sledoval jen očima a bylo vidět, že má strach, co se s ním bude zase dít. Zahájila jsem proto bazální  stimulaci v modifikovaném, předem připraveném snoezelen koutě v jedné z našich terapeutoven.   Cílem následných terapií bylo Daníka zklidnit, zacentrovat a poskytnout mu povědomí o svém těle. V průběhu následujících týdnů od zahájení první terapie se hoch pomalu zklidňoval, začal mimicky reagovat na poskytované senzorické podněty a na konci roku 2021 se dokonce projevoval i žvatláním a vyplazováním jazyka. V této době jsme již zapojily plicní fyzioterapii. Na začátku roku 2022 jsem se proto zaměřila na rozvoj senzomotoriky, kde jsem začala pracovat s materiály různé struktury (od obyčejné žíňky na umývání až po hydrogelové kuličky) a pomalu s nimi seznamovala Daníka přes horní a dolní končetiny, poté přes celé jeho tělo, vždy dle jeho aktuálních reakcí a potřeb. Poskytovala jsem mu rozvoj přes všechny smysly, zejména propriocepce, vestibulárního systému a taktilního vnímání. Jelikož chlapeček již nádherně snášel změny polohy, sám se na senzomotorický podnět snažil otočit na bok, zahájili jsme intenzivní neurofyzioterapii, ve které byly jak prvky fyzioterapie, plicní rehabilitace , tak senzomotoriky.

 Daník nyní aktivně žvatlá, pracuje na posílení orofaciáního svalstva u klinického logopeda, nemá problém se změnami polohy, sám je i vyhledává, sám se i aktivně otáčí, neverbálně reaguje na senzorický podnět, který se mu líbí i nelíbí a oblíbil si aktivity na stimulaci vestibulárního a proprioceptivního systému.  

Neurofyzioterapeutický pohled slovy Bc. Michaely Hlaváčkové

Daník začal docházet na fyzioterapii nejdříve ambulantně dvakrát, maximálně třikrát do týdne a to hlavně z důvodu silného zahlenění. Jiné tělesné cvičení nebylo možné. Jeho tělo bylo psychicky i fyzicky rozbouřené, a bylo jasné, že pokud by získal pocit volnějšího dýchání, zlepšilo by to rapidně jeho kvalitu života. Zároveň také potřeboval najít důvěru k terapeutovi a prostředí, kde se nacházel. Nejdříve se tedy s tedy pracovalo velmi jemně a to především pasivními a bazálními technikami respirační fyzioterapie. Postupně jsme ho i zkoušely polohovat na bok a na bříško, což  pro něj byla dlouho nepříjemná poloha. 

Během první třítýdenní intenzivní terapie po čtyřměsíční pauze od fyzioterapie byl chlapec klidnější a při otáčení nebo jiných změnách polohy už nereagoval pláčem. Jelikož Daník je velmi hypotonický a v té době u něj nebyl zřejmý téměř žádný hrubý pohyb, převládala v terapiích stále senzorická stimulace k ovlivnění motoriky a pasivní cvičení. Největším oříškem byly dolní končetiny, které neustále reflexně propínal a při pokusu pasivně pokrčit se ještě více bránil. Nakonec jsem tuto obtíž otočila ve svůj prospěch a využila ji k izometrickému cvičení, aby se zvýšilo napětí v nohách, a Daník si tak uvědomil, že je má.

Druhou a zatím poslední intenzivní terapii u nás Daník absolvoval v červnu. Hned při příchodu se usmíval a prohlížel si už dobře známou místnost na cvičení. Reagoval velmi dobře na všechny senzitivní a senzorické stimuly a při dostatečné motivaci i výborně spolupracoval. Dnes se sám zvládá otočit na obě strany, s dopomocí se obrátí na bříško, je stabilní v pasení koníčků na břiše, zvládá zvednout hlavičku a během terapií dokázal přitáhnout k bříšku nohy, jak na zádech, tak i na břiše, což bylo velkým překvapením i pro mě, a ke konci intenzivní terapie se nám podařilo dostat se až na natažené horní končetiny a z toho do pozice na čtyřech. 

„Co se týče Daníka a jeho cvičeni, jsem naprosto nadšená a pyšná, jak šikovný dokáže být. Hodně mě to teď povzbudilo, po všech těch špatných měsících, vlastně skoro dvou letech. Myslím, že mu velmi pomohla kognitivně motorická terapie. Určitě chceme v podobném modelu pokračovat dál. Jsem vám opravdu vděčná. Nemám přehnané  nároky, i když by Daník třeba nechodil, vím, že mu to tady prospívá  i tak. Moc děkuji,“ říká Danova maminka.

Každá terapie může a hlavně by měla být postavená přímo na míru danému klientovi, což u nás ovládáme velice dobře. Dokážeme naslouchat, vnímat, vystoupit z předem daných konceptů, plně se vcítit jak do klienta, tak do jeho rodiny, která je nedílnou součástí celého terapeutického plánu.  Náš stanovený neurofyzioterapeutický model zafungoval přesně tak, jak jsme chtěly. Věděly jsme, že se s Daníkem k původnímu vstupnímu dotazu na intenzivní neurorehabilitaci někdy později v čase dostaneme, ale že to bude tak rychlé, to jsem opravdu netušila. Chlapec nás všechny velice mile překvapil a myslím, že hlavně sebe.

Daník má před sebou dlouhou terapeutickou cestu a my  věříme, že jsme mu našli tu nejsprávnější, pro něj na míru šitou. Určitě u nás budeme pokračovat v nastaveném modelu dál.  Ambulantní docházky kognitivně-motorické terapie a opakované kombinované intenzivní neurorehabilitace budou pokračovat. Maminka od nás též dostává pravidelné terapeutické aktualizace pro využití doma.