Jedna z oblíbených pověr, která se šíří o stárnutí, říká: „jak stárneš, přijdeš o svaly a sílu – a prostě s tím nic nenaděláš.“ Ale co když to není až tak o stárnutí, jako spíš o tom, že se prostě přestaneme hýbat?

Tahle studie se podívala na tzv. „masters“ sportovce – lidi ve věku 40–81 let, kteří trénují 4–5× týdně. Běhali, plavali, jezdili na kole. A hlavně – nebyli sedaví. Autoři porovnávali jejich svalovou hmotu (MRI, síla kvadricepsu, tělesné složení) napříč věkovými skupinami.

Co zjistili?

• Svalová hmota a síla neklesaly s věkem. Aspoň ne u lidí, kteří se hýbou.

• Tuková infiltrace svalů (IMAT) se s věkem nezvyšovala – což je opak toho, co vídáme u sedavé populace.

• Ano, tělesný tuk trochu narostl – ale to ještě neznamená, že člověk ztrácí svaly nebo sílu.

• Největší pokles síly se objevil až po 60. roce – a dál už nešel moc dolů.

Co z toho plyne?

Možná bychom měli být opatrní, když lidem říkáme, že za jejich oslabení může „věk“. Možná to je spíš o disuse atrophy – tedy ztrátě svalové funkce kvůli nedostatku zátěže. A to je dobrá zpráva. Znamená to, že můžeme něco dělat. Ne všechno je nevyhnutelné.

Pro praxi:

• Klienti nemusí být „odsouzeni“ k úpadku jen kvůli číslu v občance.

• Chronické cvičení udržuje svaly funkční – a funkční svaly udržují lidi soběstačné.

• A i když nejsme masters atleti, stále má smysl se hýbat. Začít se dá kdykoli.

Ztráta síly není jen o biologickém stárnutí – je to hlavně o tom, že přestáváme svaly používat. A to je něco, co můžeme ovlivnit.

Zdroj:

WROBLEWSKI, Andrew P., et al. Chronic exercise preserves lean muscle mass in masters athletes. The Physician and sportsmedicine, 2011, 39.3: 172-178.