Fyzické a psychické přínosy sportu jsou dobře známé. Se sportem se občas pojí různá poranění, které mají naopak nepříznivé vlivy na sportovce. Tyto vlivy můžeme rozdělit na krátkodobé (bolest, omezení funkce, emoční napětí) a dlouhodobé (ukončení sportovní kariéry, strach z recidivy zranění). Ardern a kol., 2014 například uvádí, že jen cca polovina sportovců se vrací do vrcholového sportu po ruptuře předního zkříženého vazu (ACL). Zranění může být navíc jedním z rizikových faktorů pro rozvoj osteoartrózy (OA).

Kolenní kloub je nejčastěji zasaženým místem s OA - až 80 % celosvětové zátěže OA. Richmond a kol., 2013 ve své metaanalýze uvádí 3x, až 7x vyšší riziko posttraumatické OA u jedinců 10 - 20 let po poraněním kolene. Další důkazy ukazují, že v rozmezí 3 až 10 let po poranění kolene se zvyšuje riziko nadváhy/obezity, lidé jsou fyzicky méně aktivní oproti nezraněným vrstevníkům. Tyto modifikovatelné faktory mohou přispívat rozvoji symptomatické OA kolene (obezita, snížená fyzická aktivita a změněná zátěž kloubů). 

Watkins a kol., 2020 ve své studii udělali nábor účastníků ve věku 18 - 35 let (7 mužů a 6 žen) s historií poranění kolene v posledních 10 letech, se kterými následně probíhal individuálně rozhovor (30 - 60 min). Účastníci popisovali jak různé přístupy léčby po zranění, tak své osobní zkušenosti po poranění a jejich dopad na každodenní život. Z analýzy vyplynula 4 hlavní témata:

• vnímání současné poskytované péče
• dlouhodobé dopady poranění kolene
• motivace k udržování zdraví kloubu
• možnosti další podpory

Vnímání současné poskytované péče

V této části vědci uvádí některé obavy probandů:

„Nikdo ti neřekne: Stavte se za 6 měsíců na konzultaci, jak se Ti daří.“

Účastníci zmiňovali, že po propuštění z rehabilitace po operaci se jim již nikdo dlouhodobě nevěnoval. Někteří vyhledali fyzio soukromě. Obecně se shodovali na tom, že bez pravidelného dohledu nebyli schopni dodržovat cvičební programy, nebyli si jisti správností provedení cviků atd. Účastníci dále „nechtěli obtěžovat“ lékaře při přetrvávajících symptomech, protože to nepovažovali za tak důležité při jeho vytíženosti.

Dlouhodobé dopady poranění kolene

„Odteď musím být na své koleno už opatrný.“

Účastníci vnímali trvalé riziko opětovného poranění kolene. „Viděla jsem to u spoluhráčů, kteří si také procházeli opětovným poraněním a i doktor mi potvrdil, že se mi to nejspíš bude vracet.“ To ovlivňovalo myšlení účastníků: „Je to v mé hlavě. Od té doby si říkám, že bych měl koleno mít preventivně svázané.“ 

Na druhou stranu účastníci i oceňovali některá upozornění, neboť přehodnocovali, zda jim určitá rizika spojená s opětovným zraněním stojí za to být na neschopence - nechodit do práce, omezení aktivit s rodinou (zamýšlení se nad hodnotami z dlouhodobého hlediska).

„Byla to pro mne celková změna životního stylu.“ 

Účastníci popisovaly emoční dopady, ztrátu nezávislosti (neschopnost řídit auto), přemýšlení nad tím, že se možná ke sportu už nikdy nevrátí:

„Určitě to bylo velmi těžké, měl jsem psychické problémy, protože najednou Vám začnou říkat, že už ten sport nemůžete dělat. Byla to obrovská změna, sport byl pro mě všechno.“ Obecně čím více do sportu investovali a byli do něj zapojeni, tím větší na ně sportovní neschopnost měla dopady (např. kapitán týmu). S poraněním šlo například ruku v ruce i snížení intenzity a frekvence fyzické zátěže. Nicméně někteří uváděli, že chtěli běhat delší tratě, ale nevěřili, že by to dokázali bez dalšího poranění kolene.

Motivace k udržování zdraví kloubu

„Dělej, co můžeš, dokud můžeš!“

Účastníci vnímali fyzickou aktivitu a zdravý životní styl, jako důležitý. Jako největší motivaci pro cvičení uváděli možnost opětovného návratu do hry. Trénink a motivace jim přinášela i zlepšení psychické pohody. „Nedokázal jsem si představit, že bych nic nedělal. Od mala se hýbu a sportuji, máme to v rodině.“

Možnosti další podpory

Účastníci uváděli, co by dále uvítali v rámci jejich terapie:

• appka v mobilu pro zvládání symptomů a rychlou diagnostiku (management otoku, cvičební programy, pravidelná hodnocení jejich stavu, případná doporučení na další odborníky), programy prevence opětovného poranění a dále edukační část, kde by se dozvěděli více o daném problému

Účastníci chtěli mít jasnou představu a informace o tom, co mohou v daném případě dělat. Dále uznávali, že by programy musely být následně individualizovány, kvůli rozlišnosti uživatelů.

Závěr

Je třeba uvést, že studie byla prováděna na mladší populaci ve Velké Británii, takže postupy a zkušenosti se od našich podmínek mohou lišit (nebo ne?). Celkově se účastníci shodovali na tom, že jejich péče byla z dlouhodobého hlediska nekonzistentní, nedostatečná, dostávali protichůdné názory odborníků a opožděně jim byly stanovovány diagnózy. To mělo za následek pocity nejistoty a frustraci. Chronické problémy přetrvávaly měsíce a roky od jejich poranění.

Po ukončení standardní péče si účastníci nebyli jisti, jak s kolenem po operaci zacházet, jak aktuální symptomy souvisí s předchozím poraněním a v některých případech byly pozorovány i dopady na psychickou pohodu účastníků. Tato zjištění naznačují nedostatečnou prevenci posttraumatické OA kolen, kde by se měl klást důraz na:

• udržení požadované váhy
• obnovení síly, rovnováhy a obnovení pohybových vzorců pro udržení doporučené sportovní aktivity a psychické pohody

Strach z opětovného poranění byl jedním z faktorů, který bránil k návratu ke sportu. Účastníci oceňovali podporu od fyzioterapeutů a od kamarádů a spoluhráčů, kteří si podobným poraněním již prošli.

Účastníci by ocenili nástroj s ukázkami self-managementu a jednoduchého rozhodování, zda mají navštívit odborníka a případně kterého.

Tento výzkum je velkým přínosem pro klinickou praxi. Umožňuje nám nahlédnout jak do pocitů raněných sportovců a jejich požadavků, tak zároveň upozorňuje na nedostatky zdravotního systému, na kterých lze zapracovat.

Zdroj:

WATKINS, Ross, et al. Nobody says to you “come back in six months and we’ll see how you’re doing”: a qualitative interview study exploring young adults’ experiences of sport-related knee injury. BMC musculoskeletal disorders, 2020, 21.1: 1-11.

https://bmcmusculoskeletdisord.biomedcentral.com/articles/10.1186/s12891-020-03428-6